Prohledat tento blog

úterý 15. ledna 2019


Zdravím vás v roce novém



V Mikulově minulý týden krásně nasněžilo a ten vánoční stromeček na náměstí byl v tom sněhu nádherný. 
Tento víkend už ho už odklidili a náměstí je takové opuštěné.
 I leden mi připadá takový opuštěný měsíc. Smutný měsíc, nemám ho vůbec ráda.
Taky v půlce ledna píšu teprve letos poprvé na blog. Prostě se mi nechtělo. Až na urgenci dvou kamarádek, které mi volaly a říkaly, cože jako se mnou je, že o mě nic neví, že se vše dočtou vždycky na blogu a teď nic. No, nic. Holky, tak teď to napravuji.

Aby ten leden nebyl tak opuštěný a úplně nanicovatý, tak jsem se přihlásila ke Kateřině Rutherford do jejího Malířského kurzu Školy vidění.


Malovat se prý naučí každý. Jen se nepodceňovat. Těžko se nepodceňovat, když v dětství do vás hučí, že ty holčičko malovat neumíš, tvůj obrázek opravdu nebude na nástěnce. Rychle ho dej do složky.
A jako bych se i já do té složky
tenkrát schovala.

Minulé úterý jsem kurz zahájila. A jen díky Kateřině a jejímu povzbuzování a vlídnosti, můžu říct- jo, jde mi to, je to úžasné a ten týden do dalšího úterý je dlouhý. 


Krásně ukrytý ateliér ve dvorku u CAFEPALA



A moje poprvé- s dopomocí samozřejmě



Dnes jsem si mohla  už osahat a vyzkoušet barvy. Uhel jako dobrý, ale barvy jsou barvy. Na ty jsem se těšila nejvíce.



Sen se stal skutečností. Maluju!



Barvy. Krásně v nich ulítávám do fialových odstínů.
To se dalo čekat. Tam jsem to chtěla mít.



Musela jsem jako první uvést malování. Dnes to bude delší příspěvek do blogu.
Ale to nejdůležitější byly dvacáté narozeniny Aničky. Ano, moje holčička už má dvacet. Když měla osmnáct, říkala jsem sladkých osmnáct. Teď je to sladkých dvacet.
Uteklo to.


 Dostala dvacet žlutých růží.
Taky jsem jí upekla cviboch, nahoře s ovocem, zakysankou a na to želé. 
To má nejraději. Dorty neumím. A želé mi ale rychle tuhlo a bylo ho málo a tak to mám takové napiplušané. Ale dobré!
Dvacet svíček sfoukla Ani na poprvé.




Byla i svíčková na přání!


Jedna oslava doma a jedna v Havaně v Brně.


🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔🎔


Tak to bylo letem z narozenin.

A tady je typ na dobrůtku.
Doletěla jsem z malování a měla jsem velkou chuť na něco dobrého a slaného.
Pixlu cizrny slít, dát na pečící papír na plech, osolit, lehce přidat česneku, koření, co máte rádi, pokapat oli olejem a dát péct cca na 20 minut na 200 stupňů.


Jídlem se loučím.

Pokud jste to vše přelouskali až sem, tak vám děkuji a mávám vám.
Přeji jen to nej a ať vás provází láska.
Tu, když člověk ztratí, je pusto. To mi věřte. Něco o tom vím.

I.

pátek 28. prosince 2018


Finále



Prosinec jde do finále a my s ním kráčíme a bilancujeme, jaký že to ten rok 2018 vůbec byl.
Pro každého jiný.
Za mě to byl rok těžký po všech stránkách. Tak strašně moc se toho událo...a nakonec vše dobře dopadlo.

Pár prosincových fotek přikládám.
 Stihly jsem s Ani i vánoční Vídeň!
Celkem vzato, jsem stihla vše, co jsem chtěla. A to jsem minule psala, že to asi nedám.



Pro štědrovečerní tabuli jsem vyráběla takové jednoduché svícny. Jen svíčka, lano a keramický hrnek.


Maminka má před Štědrým dnem narozeniny. Vánoční kytička pro ni.


Vánoční Vídeň je kouzelná.





❤️Mikulov...když nasněží, tak je ještě více kouzelný.
Stihly jsem i vánoční koncert na zámku.


Ani si něco přeje...



A na dvorku, když je bílo, tak to je taky krása







Týden před Vánoci snídáme vánočku, po Vánocích snídáme vánočku. A tak se projíme vánočkou do konce roku.



Nezapomeňte chodit na procházky.
Cestou ze Svatého Kopečku...



Co popřát do roku nového...
Ať je ten rok zdravý, milý a vlídný.
Ať jsme jen s těmi, se kterými být chceme, ať děláme to, co nás baví a v čem se cítíme dobře. Ať nepopoháníme mrtvého koně. A ať jsme schopni si přiznat pravdu. O sobě, o ostatních. 

A ať se prostě máme!

Mávám.

I. 

sobota 15. prosince 2018


Třetí adventní víkend 



..fičí a už nám zbývá jen devět dní do Vánoc. Když jsem byla malá, tak se mi tyto dny vlekly a byly nekonečné a teď se mi zdá, že nedávno byly prázdniny a léto a teplo a dnes jsem odhazovala na dvoře sníh....takže jako rychlovka.
V Miku❤️ do rána napadl sníh.

Včera večer jsme se s ani vypravily do Bořetic do Dvorku. Daly jsme si předvánoční kafíčko. Dvorek už bude mít zavřeno, takže jsme to krásně stihly a budeme se těšit na jaro, jak zase otevřou.



 Každý rok o Adventu jezdím do Telče. Je to tradice už devět let.
Projdu si městečko, letos jsem měla pocit, že v Telči bydlí jen Japonci.
Zastavím se u paní v Krámku s drobnostmi na něco hezkého...už mě zná, povykládáme, řekneme si, jak nestíháme, popřejeme si svátky a já odcházím zase s něčím, i když jsem si řekla, že letos nekoupím nic. Klasika.


 V Brně jsou nádherné trhy.
Opravdu stojí za to se jimi nechat vtáhnout a užít si.
Kdo jste nebyli, určitě se vypravte.


 Letos místo věnce na stůl máme tác a na něm svíčky a kytičky levandule a dozdobené.
Prostě levandulové.


 Loni jsem vyráběla papírové, skládané andílky, tak i letos jsem se na ně vrhla.


Každý rok si na Vánoce kupuji čemeřici, vánoční hvězdu a amarylis
- ten až před Štědrým dnem. 


Levandule ve vánoční vazbě vypadá nádherně.



Letošní vánoční výzdobu mám takovou jednoduchou.
Betonový květináč a chvojky.



Sobotní ráno 


To není zasněžený stromeček, to je levandule pod sněhem.


V Mikulově dnes byly Vánoce pod radnicí.
Jsou i zítra.
Stánky, svařák, punč. A málo lidí. Komorní a skvělé. Blešák v Národním domě taky výbornej.








Zítra zapálíme třetí adventní svíčku. Svíčku přátelství a vzájemnosti.
Člověk by měl být sám sobě nejlepším přítelem.

Letos mám ve všem skluz.
Stěhování, zdraví, pořád ještě spousta nevybalených věcí, opravy na domě. Prostě letos byl a je mazec. Ještě tento pátek jsem měla tři chlapy na střeše ( do rána nasněžilo...nahoře mě mají rádi, děkuju ) a ještě teď máme binec v domě...vůbec nemám vše, jak jsem chtěla, ale nějak mi to nevadí.
Asi stárnu.
Chodím ven, koukám za okny na výzdoby, kochám se a snažím se si to vše užít. 
Tak se ani vy nestresujte.

Pa. 

I.